K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.
Druhé republiky (po Mnichovské dohodě ze dne 29. září 1938 do 15. března 1939) a následné německé okupace do května 1945 žil a politicky
a vytvoření protektorátu Čechy a Morava (16. března 1939[4]) setrval ve funkci jako protektorátní státní prezident,[p 1] kterým zůstal až do zániku protektorátu v květnu 1945.
Třebaže se na začátku stavěl proti politickým procesům, nedokázal sovětským tlakům vzdorovat[2] a byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců, spolupracovníků i nevinných lidí (včetně Milady Horákové).
Byl synem Ladislava Zápotockého (1852–1916), krejčího a socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové; narodil se jako druhé z pěti dětí.[2] Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze.
Kromě toho během let 1957 až 1968 úřadoval jako československý prezident, v pořadí třetí komunistický. Po dlouhých letech v ústraní byl v roce 1968 zvolen prezidentem Československé socialistické republiky.
Jeho druhé funkční období bylo de facto ze zdravotních důvodů předčasně ukončeno v roce 1975 na základě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb.
V roce 2019 se umístil na sedmém místě ankety Najväčší Slovák. Narodil se do rodiny Nikodéma Husáka (1881–1962) a jeho manželky Magdalény roz. Fratričové (1882–1914).
Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti.
Před vstupem do politiky působil jako bankovní úředník a prognostik, po listopadu 1989 se stal ministrem financí Československa ve vládách národního porozumění a později národní oběti, v níž zastával i post vicepremiéra.
V srpnu 1989 publikoval v Technickém magazínu kritický článek vůči komunistickému režimu. Během sametové revoluce se zapojil do činnosti Občanského fóra a stal se jedním z řečníků na Letenské pláni.
V letech 2012–2015 byl náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky a mezi roky 2015 a 2018 působil ve funkci předsedy vojenského výboru NATO; stal se tak prvním zástupcem zemí bývalé Varšavské smlouvy, který nastoupil do nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance.